Ahoj, děkuji mnohokrát za neuvěřitelnou práci Borise Chvátala, který i přes nástrsahy maďarského jazyka skvěle zvládl přeložit byť starý, nicméně orpavdu 100% autentický maďarský příběh z období edice Sféry existence. Na své si tedy přijdou zejména hráči, kteří tuto dobu a postavy pamatují. Jedná se skutečně o jeden z mála pramenů, který nějaký lore utvářel, tak si ho teď pojďme připomenout. Nechávám bez korekcí ve verzi přímo od překladatele. Přeji vám příjemné počtení. – Lados
Příběh Sfér existence
Na kartách se občas můžete setkat s texty psanými kurzívou, odkazující na záhadné události, místa či postavy. Z kousků střípků, tak postupně můžete poskládat větší mozaiku příběhu, který ale stále nechává velkou část na vaší fantazii. Já se vám ted’ pokusím poodhalit závoj tajemství příběhu o Zu’litovi, Dianě, Gemini a Ortevorových dolech.
***
Zu’lit, mocný elfský čaroděj, si spokojeně promnul ruce. Přesně jak Treem předpovídal, Treem, starý moudrý muž, který nikdy nedal jasnou odpověd’ na danou otázku. Jak velké nebezpečí může představovat cestování v čase a zda stojí za ten risk.
Před třiceti lety začal experimentovat, aby prolomil tajemství cestování v čase a našel kouzlo, které dokáže obnovit starověké zázraky civilizace Moa. Ted’, když konečně našel řešení, ho už nic nedokáže zastavit od jeho cíle.
Zu’lit vyhlédl z okna věže a tiše pozoroval práce pod sebou. Kromě trpaslíků pracoval na stabilizátoru i mistr Monkonstrumatik Abarrun, známý architekt a vynálezce. Magická struktura bylo zhotovena podle pokynů Zu’lita, ale trpaslíci gnomského mistra se museli potýkat s neustálými problémi implementace magie do stavby.
– Abarrun
Ticho prolomilo jemné zakašlání. Ve dveřích stál mírně znuděný trpaslík Ortevor. Když byl před lety vyhoštěn ze svého klanu, bloudil po zemi dokud nedorazil ke dveřím Zu’lita, kterému nabídl své služby a trpaslíčí vědomosti za jídlo a přístřeší. Ortevor měl neobvyklé nadání pro magické vědy a čaroděj byl nadšený z pilného učedníka. Ano, s trpasličí prací a pílí nebyli nikdy problémy. Přesto, občas zahlédl v očích Ortevora něco, co ho znepokojovalo. Ne, nešlo o trpaslíkovo vyhnanství, o kterém nechtěl Ortevor nikdy mluvit. Intuice mu říkala, že tam číhá nějaký tajný plán, chut’ po moci, něco nevysloveného a nebezpečného.
Ortevor vše potřebné na cestu pečlivě zabalil, ale pro jistotu ještě provedl poslední kontrolu. Jedno netopýří křídlo, dvě knihy tajných trpaslíčích run, magické pergameny , prapodivné flakonky s ještě prapodivnějším obsahem a další různé nástroje, které by se jim mohli na cestě hodit. Po cestě ke stabilizátoru vše ve vaku stále nervozně překotrolovával. Když konečně stanuli před stavbou, mával na ně z vrcholu nejvyšší části Abarrun svou mechanickou rudou rukou a křičel: ,, Konečně, výsledky měření jsou zatím nejslibnější!¨
Když stoupali po dlouhém strmém schodišti vzhůru, všude okolo nich létaly jiskry z drátů a kabelů vedených po celém obvodu stavby. Ale byli chráněni Zu’litovým elektrickým štítem a tak se jiskry a blesky od nich jen neškodně odrážely.
Čarodějovi se skoro zastavilo srdce. Nyní se rozhodne , zda Zu’litovi teorie byli správné a postupy ve svitcích budou fungovat. Abarrun zatáhl za páku a elektrická energie se začala soustředit okolo Zu’lita a Ortevora, kteří odříkávali starodávné magické formule ze svitku. Stabilizátor pohltila bublina vygenerované energie této roviny existence. Náhle všechny oslnilo bílé světlo, struktura budovy se otřásla a v blýskající se bouři budova zmizela i s oběma muži.
– Zu´lit vyvolává elektrický štít
Museli se držet zuby nehty když prolétávali světelným kuželem, všude létali blesky, avšak Zu’litův elektrický štít je ochránil před nebezbečím. Pak chvění ustalo,světlo pohaslo a oni se ocitli na slunném poli. Zu’lit aktivoval kotvy stabilizátoru a rozhlédl se kolem. Všude okolo pole stály vysoké kamenné kvádry a mezi nimi se pohybovaly stovky larvám podobných tvorů o velikosti psa. Oba cestovatelé byli ohromeni, tohle ve skutečnosti nečekali.
Možná jsme na správném místě, ale v nesprávný čas. Při pohledu do dálky viděli rozlehlé lesy a obrovské hory , ale ani stopy po nějaké civilizaci, či inteligentních tvorech. Mezitím se od jedné hory oddělilo několik kolosálních hmyzích tvorů, podobných mamutům, a začali se pohybovat směrem ke stabilizátoru.
,,Bude lepší ,když půjdeme dál.” zamumlal Zu’lit, zjevně nešt’astný. ,,Je zřejmé, že stabilizátor funguje, jen jsme možná špatně přeložili starobylé texty. S dalšími pokusy můžeme dosáhnout lepších výsledků.” prohodil Ortevor. Zem se otřásala víc a víc. Obří tvorové se blížili. Ortevor v němém úžasu zíral na blížící se netvory. Zu’lit byl však na nebezpečí lépe připraven, vyslovil magickou formuli doprovázenou výraznou gestikulací . Další záblesk a chvění země. Obří hmyzí netvory nechali daleko za sebou.
– Ortevor při práci v dolech
,,Nerozumím tomu! Stabilizátor funguje. Tak co se mohlo pokazit?” hlesl Zu’lit.
Energetická bouře stále praskala a řítili se světelným tunelem, ale po dalším hmatatelném světě nebylo ani stopy. Ortevor otevřel zat’até pěsti a začal odříkávat magickou formuli. Z dlaní mu najednou vytryskl černý proud neznámé tekutiny. Tam, kde se kapalina dotkla stabilizátoru, kov se tavil a dřevo začalo hořet .
,,Hlupáku!” zařval Zu’lit.
,,Jen jsem se to snažil zopakovat.” omlouval se Ortevor za neustálého poskakování.
,,Uhas ten oheń dřív než ještě víc poškodí stabilizátor!”
,,Ano,ano, ano… Už tomu možná rozumím. Treem musel špatně přeložit starobylou runu pro čas a spletl jí s runou pro prostor. Tady, vidíš na cívce u oltáře tu runu? Chápeš, o čem mluvím, Ortevore? Kouzlo neumožnuje cestování časem, ale cestujeme napříč sférami prostoru. Pokud se nemýlím, tak v magické rovině nemůžeme setrvat dlouho. Jsme jako ve vzduchové bublině a pokud praskne, roztrhá nás to kousky.”
Sotva to dořekl, z chaotického zmatku se k nim začalo přibližovat nažloutlé tornádo. Zu’lit zamumlal pár slov, oslnivě to zazářilo, energie okolo stabilizátoru zapraskala, ale než stihl zaklínadlo dokončit, nad hlavami se jim otevřel obří narůžovělý trychtýř energie, který je vtáhl dovnitř. Stabilizátor se čím dál tím víc otřásal. Zu’lit se snažil uvolnit kotvy stabilizátoru, a doufal, že Ortevorův první velký pokus o kouzlo nijak významně nepoškodil jejich stroj. Záblesk! A najednou se ocitli v neproniknutélné temnotě. Pak uviděli první záblesky hvězd. Planety a jiná vesmírná tělesa kolem nich svištěli, až se nakonec příblížili na dotek k obří, v kruhu vířící rudo-žluté anomálii, jenž jakoby sebe samu pohlcuje a znovu vytváří .
,,Osa vesmíru…” zašeptal Zu’lit a už nelitoval, že cestování v čase bylo neúspěšné, protože se mohl stát součástí toho, co nikdy předtím neviděl. Tento fantastický výlet bude neopakovatelným zážitkem za poznáním. Na druhou stranu se zdálo, že pro Ortevora to není tak na duši obohacující zážitek. Otřesený trpaslík, za mumlaní jediného , pro něj úspešně vyvolaného kouzla, vypustil proud kyseliny z ruky směrem k anomálii. Ta po zásahu začala nepravidelně rotovat ve stále se zrychlujícím tempu.
Čaroděj se pokusil trpaslíka uklidnit, ale zjistil, že na to ted’ není čas. Proto vytáhl svou magickou knihu a hořečnatně z ní začal předčítat. Riskoval hodně, protože jeho magická moc byla oslabena, když se přiblížili ke středu celé existence. Ale bylo to k ničemu, nic nepomáhalo. Zahodil tedy knihu a začal se soustředit na jednu z nejvíc nepředvítatelných mentalních schopností, díky níž mohl získat přístup k jemu neznámému kouzlu osy vesmíru. Struktura okolí se hroutila čím dál tím rychleji. Zu’lit otevřel oči se št’astným úsměvem na tváři. Podařilo se mu to. Ted’ se prostě díky tomu dostanou v pořádku domů a budou doufat, že nenapáchali mnoho škod v běhu vesmíru. Zu’litova mysl byla zatížena nesmírnou vahou blízkého chaotického víru, ale pomalu s vypětím všech sil odříkával magickou formuli, jež mu zjevila Osa vesmíru. Když ale vyslovil poslední slovo, cítil, že něco není v pořádku. Možná tohle místo změnilo magické okolnosti zaklínadla, anebo možná, už byl stabilizátor natolik poškozen. V každém případě, je místo světla, znovu přivítala tma.
– Osa vesmíru
Smrt, temnota, zápach beznaděje. Rozhodně se neocitli doma, to poznal hned. Skalnatá divočina ve které se zjevili,i byla místy pokryta hnijícím bahnem a vyvěrajícími lávovými sopouchy, ale po fauně a floře ani památky. Za vzdáleným holým pohořím byla obloha rudá a zlověstná. Neviděli slunce, měsíc, ani jiné nebeské tělěso podle kterého by se zorientovali kde se nachází. Ale apon’ měli pevnou půdu pod nohama. Kotvy stabilizátoru naposled zaskřípaly, ze zmučené konstrukce vyšlehl plamen, a jal se budovu stravovat. At’ už byli kdekoli, byla to jejich konečná stanice.
Z nejbližší sopky se vychrlila do oblak sprcha lávy a z nebe se na zem snesla hromada kamení. Pak začal padat ohnivý déšt’, který se pomalu začal formovat v plamenný sloup s humanoidními rysy.
Začali poznávat ruce, nohy a nejděsivější na tom byly ty hrozné zelené oči.
,,Orkhan Thai, Pán thargodanů, jsme v Temné zemi… Odtud není úniku!” zvolal zoufale Zu’lit a sevřel svůj magický amulet, aby dočerpal trochu magické energie. Světlo amuletu pohaslo a Zu’lit vystřelil v podobě blesku proti ohromnému, 1000 stop vysokému, Pánovi temnot. Orkhan Thai natáhl ruku, z ní vyšlehl planoucí ohnívý sloup směrem k čaroději. Křik, záblesk, a v příštím okamžiku nebylo po Zu’litovi ani stopy, jen ve vzduchu, kde se dva živly střetly , zůstal vyset načernalý obláček. Orkhan Thai se otočil k Ortevorovi, který se choulil v rohu stabilizátoru, a pozvedl mohutnou ruku k poslednímu úderu. Během let co Ortevor strávil v Zu’litových službách, se naučil spoustu věcí, mnohem víc, než směl objevit. Věděl, že se může spasit pouze jediným způsobem.
,,Neubližuj mi.” zakńučel a padl na kolena hlavou dolů. ,,Chci ti sloužit! Mám velké znalosti o světě smrtelníků! Přišel jsem se s vámi o ně podělit.”
V poslední chvíli se obří ohnivá ruka zastavila pár palců od Ortevorovi hlavy a rozpadla se ve spršku drobných plamínku, jež mu ožehli vlasy a spálily hrdé trpasličí vousy.
– Orkhan Thai, pán temnoty
***
Diana se opatrně zvedla z postele a pozorovala, jak Niagreho hrud´ pravidelně stoupá a klesá v poklidném spánku. Niagre, vojenský poradce jednoho z největších válečníků této doby, byl prvním mužem, který hned nepodlehl svodům a čarám Eleniosiny kněžky. I když, jak dnešní noc ukázala, podlehl tělesným touhám, ale jeho srdce stále bilo pouze pro lady Olivii.
Diana si navlékla svůj plášt´ neviditelnosti a proklouzla okolo dvou okouzlených strážných, kteří hlídali před stanem s nepřitomnými výrazy ve tváři. Za kopcem , v prvních ranních paprscích, čekal na Dianu Snový drak. Diana pohladila draka po šíji, ten poděšeně trhl hlavou, i přesto, že cítil její přítomnost. Diana si nikdy nenechala ujít příležitost draka poškádlit. Vyskočila na hřbet půvabného majestátného draka a vznesli se do vzduchu. Odhodila plášt’ a nechala vítr čechrat její krásné vlnité kadeře. Usmála se. Informace, které v noci získala, můžou zachránit tisíce životů. Když zítřejší invaze obrů a skřetů vnikne do osad, najde pouze prázdné domy. A pokud jí bude štěstí stále nakloněno, mohou se i nadále vyhýbat otevřeným ozbrojeným konfliktům. Je dobré znát plány a slabiny svého nepřítele.
Nyní letěli nad Sheraniným lesem. Dole na lesní mýtině zahlédla Diana svou sestru Gemini. Drak se začal prudkým klesáním snášet na mýtinu. Gemini znervozněla.
,,Odved’ tu bestii pryč, než vyděsí všechna zvířata!” křičela naštvaně Geminy.
Diana se jen zasmála, zatímco drak dosedl na zem. Srnci a králíci, které dcera lesa krmila z ruky, se poplašeně rozutekli pryč.
,,Co je na tom tak legračního sestro?”
Ale Diana jí neodpověděla. Elegantním skokem seskočila a vtiskla sestře hubičku na tvář.
,,Dnes ráno došlo k něčemu strašlivému. Někdo nebo něco prošlo přes les do Zapomenutých bažin a zanechávalo to za sebou jen zkázu a zmar. Evidentně to zabíjelo děti lesa pro zábavu.”
,,Možná jeden ze zapomenutých členů Morganovy rodiny uprchl z vězení. Pokud ale zmizela jeho stopa v bažinách, už se ho nemusíš obávat, odtamtud se nikdy nevrátí.” podotkla Diana.
,, Ne Diano, já cítím, že se to vrátí, ať je to cokoli…”
– Gemina
***
Druin III. se vyklonil ze svého trůnu a rozlobeně vrtěl hlavou.
,, Byla velká chyba se sem po těch letech vrátit a myslet si, že jsme zapomněli na hanbu, kterou jsi na náš klan uvalil Ortevore!” zahřímal trpasličí král.
,,Druine, synu Dargothův, králi Krystalických jeskyní, mohu svou chybu odčinit. Chci vám ukázat znalosti, které jsem nabyl během vyhnanství a odčinit tak hanbu, kterou jsem klanu způsobil.” Ortevor poklekl na podlahu a sklonil svou holou a bezvousou tvář skoro až k zemi.
,, Nevím, čím bys nás mohl ohromit. Tvá mazanost je známá, ale obávám se, že zde ti už nikdo nikdy neuvěří!” zvolal král.
,, Vím, jak najít a extrahovat mithril z rudné žíly v hlubinách dolů Krystalických jeskyní.” s úsměškem odpověděl Ortevor.
,,Dobře, máš poslední šanci.” vyhrkl Druin.
***
,,Ale Ortevore, na co potřebujeme tyto netvory při naší mírumilovné těžbě?” zeptal se Bulgir, syn Druina III. a s obavami sledoval pohybující se Podzemní děsy.
Ortevor podrážděně odsekl: ,, Při těžbě v takové hloubce hrozí mnohá nebezpečí! Můžeme narazit na něco strašlivého, můžeme omylem navrtat dutinu s nashromážděnými výbušnými plyny, existuje tisíce podobných hrozeb! Chceš, abych riskoval životy těch nejlepších trpasličích horníků?”
,,Ale ti už zde stejně pracují.” zavrčel Bulgir a dodal: ,, A kde jsi sehnal tyto netvory? Vypadají, jako by přišli z té nejděsivější hluboké temnoty!”
Ortevor neodpověděl na otázku mladého následníka trůnu, ale upřel pozornost k blížícímu se Dalegarovi. Těžební mistr se k nim blížil rázným krokem a prskal při tom nadávky okolo.
,,Říkal jsem ti Ortevore, že to neskončí! Ty tvé příšery způsobují více škod než užitku! Pojd´ se sám podívat.” vztekal se Dalegar.
Bulgir v Ortevorových očích neviděl nenávist, i přesto, že Dalegar dávál očividně najevo pohrdání Ortevorem. Dalegar vždy, když mohl, připomněl Ortevorovu hanbu, jenž snesl na jejich klan, ale mladý následník trůnu nikdy nezjistil, co se tehdy doopravdy stalo. I přes to, že neměl mistr těžby Ortevora v lásce, jedno se mu nedalo upřít, po 40-ti letech neúspěšného hledání mithrilové žíly, byl první, kdo to dokázal.
Dalegar vedl Ortevora s Bulgirem po boku dolů, do nižších pater a přitom vrhal nenávistné pohledy na Podzemní děsy. I přes tvrzení Dalegara, pracovaly děsy s polomrtvým výrazem usilovně, systematicky a bez odpočinku. Dalegar je vedl na dříve prohloubenou, ale špatně přístupnou štolu v prvních fázích vrtu. Po cestě se Bulgir několikrát zeptal, co se stalo, ale Dalegar jen nasupeně pokračoval v cestě.
Temná chodba se najednou rozšířila lucernami třpytivě osvícenou jeskyni. Lucerny byly rozmístněny okolo uměle opracovaného černého bloku kamene, na jehož čelní stěně byla stylizovaně vytesána lebka a na vrcholku bloku leželo mrtvé tělo mladého trpasličího horníka. Vedle kamene stáli dva postarší trpaslíci s bojovně pozdviženými krumpáči a v očích jim planul hněv.
Dalegar popadl Ortevora za ramena a zakřičel: ,,Takže tohle má být cena za mithril !?!”
Dva postarší trpasličí horníci vykročili směrem k Ortevorovi. Ten však pohotově zamumlal nějaké magické formule v neznámé řeči a vedle horníků se začal vířit prach a nabývat děsivých prízračných rozměrů. Trpaslíci skoro současně máchli krumpáči po přízracích, ale ty jen neškodně prolétli skrz. Přízraky se vrhly na trpaslíky. Ti se s křikem bezmocně skáceli na zem, krumpáče jim vypadli z rukou a kůže, kde se jich dotkly, se jim odlupovala od masa.
,,Zrádce!” zvolal Dalegar a vytáhl zpoza opasku své magické kladivo Utnigendor. Ortevor pozvedl ruku, pronesl pár slov neznámým jazykem a mistra dolu zasáhl proud černé kyseliny. Dalegar upustil kladivo a v mučivé agonii se svíjel na zemi. Ortevor přistoupil k němu a jediným mocným dupnutím mu rozdrtil lebku. Zdvihl ze země Utnigendor a vzhlédl k Bulgirovi.
,,K dokončení obřadu je zapotřebí královská krev!” pronesl Ortevor.
Poslední co Bulgir ve svém životě viděl bylo kladivo snášející se na jeho hlavu…
***
Po divokém výbuchu následovaly další. Ze spodních částí dolů se na povrch valil dým, všude šlehaly ohnivé démonické plameny.V trpasličím království panovala panika, kvůli zemětřesení se mnoho jeskynních komplexů zřítilo a navždy zmizelo. Všude se povalovaly mrtvoly nebo zranění a křičící trpaslíci bez končetin s popáleninami.
Druin III. seděl na svém trůnu obklopen horlivě diskutujícími rádci , mistry cechů a vojenskými poradci. Bylo zřejmé, že katastrofu v dolu nikdo nepřežil, včetně Bulgira, králova syna. ,,Ortevor, ten parchant!” Bylo zřejmé, že za to může ten odpadlík, vždy když se objevila v trpasličím království pohroma, byl Ortevor poblíž. Před lety, při první pohromě byl jediný, kdo z pětičlenné expedice přežil. Nyní však zemřelo někokolikset tisíc trpaslíků. Včera mistr těžby králi ohlásil, že kopou příliš a zbytečně hluboko. Vzpěry nebyly dostatečně pevné, prapodivné zmizení několika horníků, či ti ještě děsivější Ortevorovi posluhovači. To vše mělo krále varovat, aby to bláznovství včas zarazil. Ale teď ta katastrofa, které se všichni trpasličí panovníci z celé duše děsili, nastala.
Z dolů dorazil první posel, mladý trpaslík, který byl ještě příliš mladý na to, aby mohl rubat hluboko v podzemí. Z těžka popadal dech.
,,Můj králi… Přežil!”
Král se nevěřícně postavil a uviděl otrhanou ohořelou postavu blížící se k trůnu. Hned ho poznal.
,,Ortevor! Zhouba našeho lidu….” pronesl Druin III.
,, A také nový vládce!” dodal Ortevor.
Všichni trpaslíci pozvedli zbraně, připraveni k boji. Ale Ortevor jen mávl rukou a smetl je k zemi. Za strašlivého skřípění a otřesů se za Ortevorem zjevily dva vibrující portály, z nichž začaly vycházet děsivé příšery.
,,Thargodaní stvůry! On nás zradil, umíráme kvůli němu po tisících. Ortevorovy doly jsou od této chvíle nejstrašnější kletbou v trpasličím jazyce.” zvolal Druin III.
Nechutné zrůdy s ostrými drápy se vrhli na trpaslíky, trhaly je na kusy . Členové elitní královské gardy se bránili statečně, ale proti přesile thargodanů vyvolaných z Temné země stejně neměli šanci.
Trpaslíci padli, Ortevor pomalu překračoval zlámané a utrhané údy trpaslíků, a mířil ke králi, kterého drželi v sevření dva mohutní pavoučí strážní démoni.
,, Drahý králi, teď budeš následovat svého syna!” pronesl Ortevor a pozvedl kladivo.
– Zkáza v Ortevorových dolech
***
Gemini se otřásla strachem či špatnou předtuchou. Tohle zemětřesení nebylo přírodního původu.
V horách se muselo stát něco strašlivého. Od prvního výbuchu stoupal od hor hustý černý kouř. Gemina měla špatnou předtuchu, a aby toho nebylo málo, už týden neměla žádné zprávy o Dianě. Ráno se zde objevil Niagre a také se po ní sháněl. Druidská dívka byla zaskočena, čekala hrubého neotesaného barbara s krvavým mečem, a ne pohledného vzdělaného muže se způsoby. Rozmlouvali spolu dlouho a i když se Gemini několikrát snažila přesvědčit Niagreho, že je na špatné straně, a že válka nemá smysl, jen zavrtěl hlavou a vždy stočil hovor zpět k Dianě. Bylo zřejmé, že uvnitř svého srdce chová velkou náklonost k Dianě, ale záhlédla tam i nějaké záhadné tajemství, které se jisto jistě týkalo Gruandaga, tím si byla jistá.
Když se loučila s Niagrem, cítila zvláštní příjemný pocit touhy. Nevěděla, co ten pocit znamená, ale trochu záviděla své setře zájem Niagreho o Dianu.
***
Ortevora ta veliká moc začala zmáhat, byl si jistý, že s tím má Orkhan Thai něco společného. Samozřejmě tušil, že moc Thargodanů má svou cenu a ta není malá. Veškeré magické rituály, dimenzní brány a posilující artefakty ho stály hodně energie a cena za jejich vyvolání nebyla nízká, ale on ještě nehodlal zaplatit jejich cenu. Ještě ne, ještě toho musí hodně dokázat. Chtěl moc , kterou získal, vycucat do poslední kapky.
Když se vracel od Temné legie přes Morganovo náměstí k Zapomenutým bažinám, míjel opuštěné prastaré monumenty zapomenutých předků. Byl velmi nadšený svými nově nabitými schopnostmi, a tak se zastavil a prolistoval pár knih, které nalezl v Morganově knihovně. V jedné z nich narazil na zijímavý odkaz o tajemné starodávné relikvii Masce smrti, jenž dávala Morganovi velkou moc.
A nejen to, podle textu se ta maska stále nachází zde na Morganově zámku. Musí ho jen pořádně prohledat. I přes nesnesitelný puch okolní bažiny, z které začínal mít příšernou migrénu, se rozhodl, že to za další navýšení jeho moci stojí.
– Morgan, Leahův avatar
***
Gemini seděla zamyšleně uprostřed mýtiny a nevnímala rány na nohou od ostrých kamenů ani škrábance od trnů na pažích. Ráno ji znovu navštívil Niagre a přinesl jí smutné zprávy o její sestře Dianě. Diana podnikla další bláznivé dobrodružství a skončila v Zarknodově žaláři v Onyxové pyramidě. Cítila, že Diana, její dvojče je v ohrožení.
Najednou hlasy lesa utichly a vytrhly jí z jejího rozjímání, jak s pomocí Niagreho osvobodit sestru. Okolní zvěř se rozutekla. Gemini pocítila náhlou blízkost velkého nebezpečí. Otevřela svou mysl lesním strážcům a ti ji upozornili na něco zlého a zvráceného, co vstoupilo do jejích lesů. Musí okamžitě jednat. Zvedla se ze země a jako hnaná laň se úprkem rozběhla k lesu.
***
Ortevor byl potěšen, vše šlo podle plánu. Za zády mu stáli dva mohutní Mnebolathové,a tak neměl z ničeho a nikoho strach. Došli po cestě až k okraji lesa. Ortevor se pousmál při myšlence, co naposledy dokázal, když vyšli z bažiny s čerstvě nabitou mocí. Přitiskl obě ruce k mohutnému dubu před sebou a sledoval, jak listy stromu začali hnědnout, kůra stromu ztmavla a odlupovala se na zem a z ran stromu vytékala černá zapáchající tekutina. Koutkem oka však zahlédl pohyb mezi stromy a otočil se. Na cestu vběhla štíhlá hubená elfka s hnědými vlasy v zelených šatech a s vakem přes rameno. Ortevor se zazubil, s tebou si pohraju krasavice, pomyslel si. Dívka upustila vak na zem . A Ortevor pocítil nepříjemný pocit nebezpečí a rozhodl se s dívkou skoncovat raději hned. Pozvedl ruku a vychrlil proud kyseliny směrem k elfce. Ta však byla rychlejší a protikouzlem odrazila kyselinu stranou. Trpaslík pokrčil rameny a pokynul svým strážcům, aby se elfky zbavili. Ti na nic nečekali a rozběhli se velkými skoky směrem k elfce.
Gemini se vášnivě vrhla do bitvy. Konečně je zde možnost zbavit se nebezpečí, které ohrožovalo její les. Pozvedla obě ruce k nebi a svým vlastním hněvem zhmotnila sílu prvotního umění. Zelený blesk z nebe bez mráčku zasáhl těla démonických vetřelců. V zemi temnoty by to pro ně bylo jen lehké zabrnění, ale zde v Sheranině lese, byli mnohem zranitelnější. Zasyčelo to a ti to dva démoni se s řevem vrátili zpět do své temné dimenze. Ortevor se zamračil, tohle už není žádná legrace. Rychle otevřel dimenzní bránu a povolal své nemrtvé služebníky, thargodany a jiné zrůdy do boje.
Gemini znovu pozvedla ruce k nebi a začala hlasitě zpívat. Do vlasů jí foukal silný vítr,začal ohýbat mladé stromky, ale bylo jí to jedno. Vyvolávala mocné kouzlo obrany lesa. Z lesa se začali vynořovat různí divocí obyvatelé lesa, malí, velcí , mírumilovní býložravci, či prapodivní predátoři. Ortevor stále nebral hrozbu vážně, protože jeho okolí zaplavili démoni, zombie a jiné bestie.
Nejprve se do bitvy vrhli drobní, ale i přesto bojovní Gitongové. Svými drápy drásali nahnilá těla zombie, ale neměli šanci proti kovové zbroji. Gemini popadla svůj Ametystový medailon, který ji visel okolo krku a začala zaříkávat. Z medailonu vyzařovala zelená záře a železná zbroj zombie se rozpadala na prach. Malí rohatí neviditelní ještěři se k Ortevorovi připlížli zezadu a vrhali se na něj. Ortevor se je snažil setřást, a začal znovu pronášet magické formule, ale slova se vytrácela z jeho mysli. Jeho pohled zabloudil k vaku u dívčiných nohou. Nějak vycítil, že obsah vaku mu brání v použití magie. Divoká zvířata mezitím rozptýlila zombie do menších skupin. Ortevor věděl, že za to, co teď udělá, zaplatí cenu nejvyšší, ale jiná šance na výhru mu nezbyla. Strhl z hlavy masku smrti , rozlomil ji na půl a potřísnil ji svou krví.
– Gitonga, zvaná kuře
Země se otřásla, vedle cesty se objevila obří trhlina a začali z ní šlehat planoucí jazyky. Pomalu se z plamenů začala formovat obří démonická postava Orkhan Thaie. Všechna zvířata, kterých se plamen dotkl hořela v děsivé agonii. Gemina zůstala skoro sama, její zvířata byla buď mrtvá a nebo na útěku.
V posledním zoufalém činu zvedli skřítci a zbylé víly Antimagický pytel a vrhli jej po Orkhan Thaiovi. Pytel v zářivě modrém záblesku výbuchl, odhodil Thargodana o pár kroků zpět, ale to bylo vše.
Po zničení Antimagického artefaktu Ortevor pocítil, že se mu navrací jeho magické schopnosti. Gemini znovu začala usilovně zpívat a tancovat, jako by to byl její poslední tanec, povolávala na pomoc veškerou moc Sheranina lesa. Pán Thargodanů nátáhl ruku směrem k ní, aby z ní vysál její poslední křehkou životní energii, ale v tu chvíli elfí dívka obrátila dlaně k Orkhan Thaiovi a z nich vytryskl silný vodní paprsek, který nepřetržitě hasil obřího hořícího démona. Les se otřásal pod nepředstavitelným střetnutím dvou mocných živlů. Ortevor ohromeně sledoval souboj a rozhodl se zasáhnout druidku proudem kyseliny a svrhnout tak misky vah na jejich stranu. Než ale stihl cokoli udělat, pocítil v hrudi divné bodavé sevření. Hruď se mu rozzářila a pocítil, že z něj jeho životní energiii vysává Thargodan, pro boj s dcerou Matky přírody. Trpaslík se s tím snažil bojovat, ale jeho moc byla navzdory démonovi bezvýznamná. Padl na kolena a uvědomil si, že tentokrát si ukousl příliš velké sousto. Podcenil Sheraniny děti a moc síly svátosti života. Jeho myšlenky se vytratili do prázdnoty a Ortevorovo tělo kleslo k zemi jako pytel plný kostí.
Syčící a prskající Thargodan se kroutil ve vodní páře pod náporem stále nekončícího proudu vody. Gemina čerpala z posledních zbytků moci, jež ji předala Matka příroda, viděla trpaslíka jak padá z ničeho nic bezvládně k zemi. Stála na pokraji zhroucení, před očima ji tancovaly jiskry a ona věděla, že už ten nápor moci její tělo dlouho nevydrží. Pak se zablesklo , obří ohnivý démon zmizel a na jeho místě zbyl jen velký oblak páry. Gemini se vyčerpáním zhroutila na zem a ztratila vědomí.
– Matka země
***
Vyděšená zbylá rada trpaslíků se strachem očekávala návrat nového vládce Ortevora, ale jednoho dne se jeho nemrtví vojácí sami zničeho nic zhroutili k zemi jako hadrové panenky. Strach nezmizel, ale bylo očividné, že se tyranský vládce Ortevor již nevrátí. V království trpaslíků byl znovu nastolen řád a Ortevorovi mithrilové doly byly navždy zapečetěny. Na trůn usedl nejmladší a jediný přeživší syn krále, Borodir zvaný Rudovous, jenž v době něštěstí vedl průzkumnou expedici se Zenuxem do neznámých, trpaslíky neprobádaných zemí. Trpaslíci se nikdy nedozvěděli, že jejich svoboda byla vykoupena oběťmi dětí přírody, domýšlivostí mocichtivého Ortevora a odhodláním Gemini.
Napsal Miklos Tihor
Volně přeložil Boris Chvátal
Vladimír „Lados“ Šopík (redaktor)
S Wastelands začal už v době pravěké, a už tehdy ho naprosto uchvátila. Tak dlouho v sobě živil myšlenku znovu vydání hry, až se to nakonec podařilo. Z balíčků hraje nejraději složitější konstrukce, převážně kontrol. Jeho nejoblíbenějším formátem je však draft, ve kterém člověk zažije ojedinělé herní okamžiky. Má bohaté zkušenosti i s jinými karetními hrami, které zúročuje při vývoji a zdokonalování české verze Wastelands.