V dnešním historickém okénku se přesuneme do 20. století, pro rozvoj karetního průmyslu nejzásadnějšího století.
Na přelomu 19. a 20. století již existovala řada ustálených a ucelených karetních her, některé z nich měly vlastní karetní spolky, které sdružovaly hráče. Základy soutěžního hraní byly položeny, ale stále to mělo jakýsi nádech středověku. Lidé se scházeli v hernách a hospodách, již znali hazard, takže se obehrávali o peníze a majetek. Jsou známy i případy, kdy muži vsázeli své ženy…to musely být romantické časy. Kromě měst se také hrávalo hodně v hostincích na důležitých dopravních trasách, kde si formani a vozkové chtěli „orazit“. Na americkém kontinentu tomu nebylo jinak, western a saloon, k tomu karty a kořalka. Jedno s druhým nesmělo chybět. No a ostrý hoši potřebovali ostrou hru.
Úplně prvním předchůdcem pokeru byla zřejmě perská karetní hra As Nas. Hrála se s 25 kartami pěti různých barev. As Nas se od Peršanů naučili francouzští námořníci a dovezli ho do Evropy. Z As Nasu se pak vyvinuly hry, které daly pokeru jméno. Německá Pochspiel a francouzská Poque se hrály shodně s 25 kartami. Poque pak pronikla do tehdejších francouzských kolonií v Americe, hlavně do Louisiany. Přejali ji i místní anglicky mluvící osadníci a okolo roku 1800 vzniká slovo „poker“. Možná ani Jirka Řepecký neví, jak starou hru vlastně hraje.
Poker se tedy vyvinul v USA, kde ve 20. století získal svoji konečnou podobu. Základní typ pokeru je draw poker, u kterého se při rozdávání neukazuje nic a od kterého je odvozena řada nejrůznějších variant. Další variantou je stud poker, při kterém se během rozdávání ukazuje část karet. Ale dnes se hrají hlavně community card pokers, především Texas Hold’em No Limit, protože na rozdíl od draw pokeru, kde se sází jen 2×, se zde sází 4×, takže je více strategický. Hraje se zpravidla s francouzskými kartami (52 listů – kříže, káry, srdce a piky).
Hodně textu bylo nyní věnováno pokeru, protože ten se sice „vyexportoval“ z Evropy, aby v Americe získal věhlas, ale poté se zase vrátil zpět již jako ucelená karetní hra a evropané jí taktéž podlehli. Samozřejmě se stále hrál mariáš a další evropské hry, ale Amerika začala v tomto směru udávat trend a poker byl tažným koněm.
Teď jenom tak odbočím, sice o mnoho později než prvotní karty, ale možná dříve, než si myslíte, se začaly objevovat i deskové hry. Níže je uvedena hra z roku okolo 1800. Jednalo se o rodinnou deskovou hru na motivy Robinsona Crusoe. Ale deskovým hrám se tu věnovat nebudu.
Po vypuknutí 1. světové války došlo jakoby k útlumu, určitě si vojáci na frontu nějaký ten karban brali taky…nebylo náhodou něco ve Švejkovi? Amerika byla této pohromy víceméně ušetřena, takže tam se karetní hry dále rozvíjely. Zajímavou roli v tomto hrála prohibice na alkohol, která začala platit již v roce 1919, což dalo vzniknout černému trhu s alkoholem a později samozřejmě tomu, čemu dnes říkáme mafie. Lidé nicméně postupně bohatli (až do krachu na New Yorské burze) a za co peníze utrácet než za alkohol…a kde je alkohol, tam jsou hodně často karty a hazard. Ano, mafiání docela často karty hrávali, možná dokonce sám Al Capone. A nesmíme zapomínat na zkorumpované vládní úředníky, kongresmany, soudce a všechny bohaté gaunery, kteří měli dost peněz, aby to v pokeru pořádně roztočili. Tyto „zlaté časy“ následně utnul krach burzy v roce 1929 a zatčení Al Caponeho v roce 1931. Lidé měli najednou jiné starosti, než hraní her.
Nedlouho poté se ve světě dostal ke slovu nacismus, který sice nenáviděl již po světě pobíhající bolševiky, ale ještě více nenáviděl židy. Následná 2. světová válka opět vzala myšlenky na nějaké hraní her. Ne že by se vůbec nehrálo, to se samozřejmě hrálo, ale došlo ke značnému útlumu.
Nyní pár zajímavostí ze světa:
Japonsko:
Hanafuda nebo také Hanagaruta vznikla až v druhé polovině 18. století. Hanafuda je spojením slov Hana-Květina a Fuda-Karta, tedy doslovný překlad zní Květinové karty. Je sestavena z 12 sad představujících jednotlivé měsíce roku, každý měsíc má 4 karty, které mají rozličnou hodnotu. Cílem hry je nasbírat co nejvíce bodů díky sebrání a vyložení těchto měsíců. Oproti tomu Kabufuda je starší a je na ní více patrný evropský vliv. Kabufuda doslova znamená „Devět Karet“, což je dost výstižný popis, protože karty v Kabufudě jsou bodovány od 1 do 10 a každé číslo je v balíčku ve čtyřech kopiích. Hraje se s ní hlavně Japonská verze Blackjacku zvaná Oicho-Kabu. Narozdíl od Hanafudy, kterou hráli hlavně ženy, děti a dvořané, je Kabufuda zábavou více lidovou dalo by se také říci, že je hrou “opravdových mužů“. Proč tyto karetní hry zmiňuji?
V roce 1889 Yamauchi Fusajiro založil společnost Nintendo Koppai která v té (předMáriovské) době vyráběla ručně dělané Hanafudové karty, které si díky vysoké kvalitě oblíbila především Yakuza.
Uruguay:
Kanastu vymysleli v roce 1939 architekt Alberto Serrato a prokurátor Segundo Santos v uruguayském Montevideu. Santos jí později dal název canasta (koš) podle koše, do něhož si ukládali karty. Hra se časem rozšířila do celé Uruguaye, turisté ji zanesli do Argentiny a později do Chile, Peru a Brazílie. Po druhé světové válce se rozšířila i do USA, později díky americkým vojákům sídlícím v Japonsku a Německu i do Asie a Evropy. Vrcholu popularity dosáhla kanasta v 50. letech 20. století.
Je tedy vidět, že karetní hry i během válek zaznamenávaly nějaký vývoj (a to nebyla jen Kanasta), ale až po skončení války se ty nově vzniklé mohly začít šířit napříč kontinenty. Některé se uchytily, některé nikoli. Nicméně jak to je u sběratelských karetních her? Je to doména posledních 30 let? První karetní hra tohoto typu byla The Base Ball Card Game z roku 1905. O tom si ale více řekneme v dalším čísle historického okénka.
Michal Slivečka (redaktor)
Jednou někdo před 15 lety dotáhl do třídy pár karet Wastelands. Tak mě ta hra chytla, že snad co přestávka, to partie. Sehrál jsem jich stovky. Nyní jsem rád, že se opět mohu vrátit k zápolení s novými edicemi. Jsem ale „stará škola“, mám rád mlátičky mezi bojovníky, které sem tam opepřím boostem nebo kouzlem. Dnešní control balíky mě moc nebaví.