REPORT: Sealed – 9. 3. 2019 (Brno)

Vítejte u reportu z brněnského sealdu,

celý report bude rozdělen na tři díly, v tomto prvním díle shrnu nějaká základní fakta, podíváme se na samotný průběh turnaje, trochu obligátně z pohledu mého a v druhém díle od Michala Brůhy, jak se nám dařilo a nedařilo. Svoji troškou do mlýna určitě přispěje i Vlado Hula ve svém samostatném článku. Na konci tohoto článku se ještě jednou a naposled vyjádřím ke kauze rozdělování cen. V třetím díle se budete moci těšit především na záznam finálové hry mezi Tomášem Kuchtou a Adamem Seidlerem – teda doufám, že se to nahrálo. 🙂

 

Brněnský sealed se nyní konal v herně Dračí pevnost. Pro některé stará známá herna z Třince, nyní ale na nové lokalitě a v novém kabátku. Výběr této herny je zřejmý, jednak sami majitelé mají ke hře blízko a pak taky, aby se v Brně nehrálo jen na jednom místě, bude fajn turnaje střídat s Patrikovým Černým rytířem. Samotnou lokalitu si myslím kvitovala většina z přítomných, ať už se jim líbila lokalita, nebo pípa u nosu či cokoli jiného. S parkováním bohužel nic nenadělám, z brněnských modrých zón má srandu celá republika. Kapacita herny se pěkně naplnila, když jsem nad tím přemýšlel, při správném rozestavení stolů a využití všech míst by se tam taková padesátka hráčů vešla, ale to (doufám) předbíhám dobu. Herna není sice na sto procent kompletní, ale kluci na tom dělají. Kdo byl na prvním turnaji ještě minulý rok, viděl tu změnu.

 

 

Nakonec se sjelo 28 hráčů, což bylo sice za očekáváním, ale ne o moc. Spíše naopak, po omluvenkách brněnských hráčů ze čtvrtka a pátku to vypadalo ještě hůř, takže nakonec osmadvacítku hodnotím jako úspěch. Hrálo se šest kol bez topky. Den má 24 hodin, v noci se spí,  dvoudenní turnaje se krom vrcholných či speciálních turnajů asi nikdy hrát nebudou. Tímto narážím na skutečnost, jestli TOPku hrát nebo ne. Oboje verze mají svoje pro a proti. Vzhledem ke koncepci turnaje (pro nováčky) jsem usoudil, že bude daleko lepší, když si zahraje každý co nejvícekrát, ostatně jako na prevku. Čeho si však velmi cením, je časový průběh. Měl jsem z toho trošku obavy, nebylo moc času na nějaké větší prostoje, taky jsem večer ulehl do postele a docela dost jsem cítil nohy. Prakticky jsem se vůbec nezastavil (krom odehrání mých her), ale podařilo se. Za 7,5 hodiny odehrát šest kol vč. vyhlášení výsledků. Já myslím, že to je dobré skóre. Trochu tam plány a rozestavění stolů domotala partie lidí, kteří si přišli zahrát myslím Dračí doupě, ale asi to našim hráčům nijak zvlášť nevadilo. Spíše si myslím, že jsme dělali pěkný rámus pro ně, ale co…to už je jejich věc.

A ještě jedna organizační vsuvka. Asi poprvé? došlo k očíslování stolů. Důvod jsem vysvětlil na začátku turnaje, ale cíl se do jistě míry nenaplnil a to z důvodu, že právě mnoho nováčků chybělo, pro které to bylo děláno. Lidi, co se mezi sebou znají, tak se hledat nebudou, ale myslím, že důvod očíslování byl zřejmý. Jestli to někomu vyhovovalo nebo ne, to už je jiná věc. Občas se stůl zahlásil špatně a nakonec už asi hodně lidí hrálo jinde, než se zahlásilo, ale to nevadí. Místa bylo dost. Herna má své uspořádání, na kterém se nic nezmění, a i když jsem se snažil vše hlásit docela nahlas, ne vždy to šlo slyšet. Někdo byl venku kouřit, někdo byl zabrán do debaty a nevnímal…každopádně za sebe si myslím, že to na škodu nebylo anebo to případně bylo úplně jedno, jestli se čísla hlásila nebo ne. Jediným možným řešením tohoto typu by byl rozhlas, který bývá standardně třeba na sportovních turnajích, kde by se vše hlásilo do tlampače.

 

 

Formát Sealed potvrdil pravidlo, že kdo začíná, má opravdu velkou výhodu. Stačí pár rozjezdových karet na úvodní ruce a soupeř má velký problém. V mém případě se to teda velmi potvrdilo a co jsem se ptal ostatních, tak jen přikyvovali. Skončil jsem nakonec na středovém 15. místě, kdy bylo trochu štěstí, trochu smůly, prostě vše, co k takovému turnaji patří

 

1. kolo – Lukáš Bystroň

S Lukášem jsem si zahrál myslím na turnaji v Napajedlích někdy na podzim a měl jsem mu co vracet. Velice by mě zajímaly jeho další partie, jelikož v celkovém hodnocení turnaje skončil těsně za mnou. Jediné vysvětlení je, že už se mu nepodařilo zahrát takové kombo, kterým ničil mě. První kolo bylo poměrně rychlé, začínal a já si tak akorát udělal představu, o čem jeho karty jsou. Moc jsem nevzdoroval, karty jsem špatné neměl, ale nějaký ten discard tam byl a pak to jeho kombo. Nutno ještě dodat, že jsme hráli špatně Temnou zónu oba dva a ihned si v přípravné fázi neaktivovali Chara-dinova zplozence. K mojí smůle, on tam tu zónu měl chvíli, kdy jsem mu jeho zónu nahradil svojí, ale kvůli oné chybě nevyužil potenciálu zplozenců třeba aspoň na bránění. Druhé kolo jsem začínal a přesně jsem věděl, jaké karty potřebuji a co bude hrát on. Jeho kombo mělo opravdu hlavu a patu, leč k mé cti, musel ho otočit opravdu hodněkrát, aby získal finální převahu. Začínalo vyložením Ziránského stařešiny, resp. rovnou dvou, pokud měl. Následně kombo doplnil Poslem snů, který by mi sám o sobě až tam nevadil. Korunu tomu však nasadil Vampýří duch, kterým si Posla posílal na hřbitov a Stařešinou zase tahal zpět. Pokaždé, když se zdálo, že už bych se mohl dostat do hry, jeho kombo zafungovalo. Byl jsem schopný se jen bránit, ale nikoli převzít iniciativu. Na takové kombo by byl potřeba nějaký pořádný smeták jako třeba Velké sání života. Sice jsem měl v balíku Oko pekla, které mi v dalších hrách hodně pomohlo, ale tady nedošlo k jeho využití. Jediná karta, které mě mohla pomoci v boji s Lukášem, byla Marná naděje, kterým bych ducha i posla vyházel ze hřbitova do nicoty, ale ta nedošla. Sumasumárum jsem toto kombo neprobil a prohrál. Ale byl jsem tak hodný, že jsem mu většinu efektů, na které zapomněl, uznal. I kdybych je neuznal, asi bych jen oddálil konec o pár kol. Uznal jsem svoji porážku a šlo se na druhé kolo. – 0:2

 

2. kolo – Michal Brůha

Před turnajem jsme si dělali s Michalem srandu, že by bylo zajímavé, kdybychom se střetli, abychom náš vzájemný zápas popsali z obou dvou pohledů. No a ono k tomu opravdu došlo. V prvním kole jsem dostal slušně řečeno na prdel….ale nehorázně. V prvních kolech si vyložil Ganoidského vejcoroda a následně i Nevěstinec. Na hradbách mu stačila slabá obrana, abych se neprobil ke zničení Nevěstince, a pak to začlo. Ganoidské mládě obětované přes Nevěstinec v každém kole a moje karty začaly mizet. Na ruce jsem měl sice zajímavé karty, ale jakoukoli bych vyložil, měl toho hodně co obětovat, aby mi kartu hned odhodil na hřbitov. Tuto hru jsme ani nedohráli, skončila snad po pěti kolech, kdy jsem uznal, že toto nelze vyhrát, nebylo jak resp. nebylo čím. Chtělo to nějaké kouzlo, které by mi zničilo Nevěstinec, ale takovou kartu jsem měl v balíku asi jen jednu. Než se trápit, hru jsem ukončil a spoléhal na to, že druhou hru rozehraji lépe. A opravdu. V prvních kolech jsem si postupně v záloze vytvořil dobrý základ pro další průběh hry. Michal evidentně čekal na podobné kombo, kterým by mě zničil, jako v prvním kole. Postupně jsem si vyházel na stůl i silnější bojovníky podpořené Městem čistých duší a Michala celkem lehce porazil. Když mi pak ukázal ruku, nebylo se čemu divit, měl na ní hned tři stavby vč. Nevěstince, ale neměl je čím postavit. Nedošli mu bojovníci a pokud ano, tak jsem je asi ihned zničil magií. Třetí hru bohužel nemám poznamenanou, ale bylo to asi obdobné, jako hra druhá s tím rozdílem, že to trvalo delší dobu kvůli tomu, že Michal začínal. Myslím, že se mu Nevěstinec podařilo vyložit, ale ten jsem zbořil svým Drakem štěstěny, ale to si už fakt moc nepamatuji. Možná on lépe. Vyhrál jsem tedy – 2:1

 

3. kolo – Patrik Adler

Na souboj s Patrikem jsem se těšil. Ještě jsme spolu nehráli. Teda těšil jsem se do začátku hry. Již tradičně začínal soupeř a v prvním nebo druhém kole hned na stůl poslal Královskou daň. Když vyložíte takovou kartu na začátku hry, je to jako zatáhnout ruční brzdu soupeři. Když Patrik začínal hru, byl efekt daně ještě o to silnější. Vlastně mě zastavil hned na dvě kola a po zbytek hry jsem jen Patrika dotahoval. Navíc tam měl dlouho umístěnou svoji Temnou zónu a nedostal jsem se pořádně ani tomu, abych ji nahradil svojí. Získal převahu a vyhrál. Mohl jsem doufat, že druhá partie začne jinak, ale začala jinak jenom v tom, že jsem začínal. Jaká je šance, že vám dojde ta samá karta, která má velký vliv v počátcích hry na úvodní ruku? Někdo by to asi dokázal spočítat, ale velmi, velmi malá. No a stalo se, zase jsem tam od začátku chytil Královskou daň. Opět vyložil zónu. Tentorát na mojí straně stála vyloženě smůla, neb mi sice došli velmi silní bojovníci, vlastně ti nejsilnější, které jsem měl, ale taky i ti nejdražší. Žoldnéřský mág, Sup Smrtihlav a Velký hřib. V podstatě jsem se ani nedostal k tomu, abych je mohl vyložil na stůl. Patrikovi jsem zaplatil opravdu Královskou daň a prohrál – 0:2

 

4. kolo – Jan Cigánek

S Honzou jsme si kdysi zahráli tak maximálně staré Wastelandy, ale nové jsme spolu, a už vůbec ne proti sobě, nehráli. Jak už bylo mým zvykem, hod kostkou o to, kdo začne, jsem prohrál. Průběh hry s ním si moc nevybavuji, ale měla dva zásadní elementy. Vyložil dvě budovy a určitě měl i nějakou obranu, abych se mu na ty budvy nedostal. Můj oblíbený čistič budov a to Drak štěstěny nezafungoval. Buď jsem ho vyložil a on mi ho něčím zablokoval nebo zničil. Možná jsem ho nevyložil vůbec. Když necháte na stole Nevěstinec a Město čistých duší moc dlouho, převaha se ukáže. Mého Kejklíře se hned zbavil, ani žetony jsem nevytvořil. Jeho Malomocný goblin v záloze taky dělal svoje a i když mi zpočátku pomáhal Královský kuchař, i on se po čase poroučel ze hry.  Druhé kolo začalo až moc jinak. V prvních dvou kolech na stůl vyložil jen dvě Vrhací dýky a to mi dalo čas na přípravu. Jak jsem o pár řádků výše zmiňoval statistickou pravděpodobnost, že vám dojde na úvodní ruku ta samá karta, tak se to podařilo i mě a hned dvakrát (podruhé pak s Vítkem Holušou). Touto kartou nebyl nikdo jiný Královský kuchař, který je do prvního kola přímo famózní, neboť je vysoká pravděpodobnost, že vám vygeneruje do dalšího kola 2 KB přes jeho schopnost. A vlastně to byl hlavní element výhry v druhé hře. Pak se to rozjelo a Honza se jen bránil. Ve třetí hře ale začínal on. Hra byla vyrovnaná až do okamžiku, kdy si Akmalem nadělal body, na Huragginovu taktiku si líznul Triniganův paradox, čímž mi vrátil můj těžce vyložený Světlopal do ruky. Následovala Bomtarova kniha kouzel a Triniganův měšec na nalízání karet, podpořil to zónou a dloubal do mě Vodním šotkem. Když můj druhý pokus o vyložení Světlopalu skončil v jeho rukách díky Otrokářství, nebylo co řešit a vyhrál. – 1:2

Turnajem jsem se tedy postupně propadal dolů a bylo na čase s tím něco udělat.

 

5. kolo – Jan Rodek

Opět jsem prohrál hod o to, kdo začne a hned tam Honza poslal Přízračného sokola. Než jsem vůbec něco vyložil já, ukloval mi 6 Ž. Když už jsem vyrazil bránit hradby proti Sokolovi, vytáhnul Honza Kamiosaura, ihned ho aktivoval, a zase si tam poslal Sokola. Chvíli jsem vzdoroval a bránil se, díl zkázy ale dokonalo Město čistých duší, kterým si naboostoval bojovníky a ti mě přetlačili. S pocitem, že to bude fiasko, jsme rozehráli druhou hru. Začínal jsem já a nádherně jsem si to nachystal. Honzovy karty jsem nepustil do hry, resp. jsem ho nepustil do hry tak, aby mi mohl znit mé Město čistých duší, které tentokrát naboostovalo moje bojovníky. Ti byli ještě podpořeni Bagharovým orbem, takže síly měli na rozdávání. Světlopal se postaral o potenciální obránce a Honza poměrně rychle prohrál. Třetí hru začal on, ale mě se podařilo vyložit kuchaře, takže jsem začátek neměl tak pomalý. Vyložil jsem Malomocného goblina, který tam kupodivu vydržel velmi dlouho, dokonce se dostal i na hradby a zaútočil si. Podařilo se mi zahrát zničující Oko pekla a tím jsem definitivně zvrátil hru na svou stranu a vyhrál. – 2:1.

 

6. kolo – Vít Holuša

Abych byl spokojený a obsadil slušné místo, musel bych nad Vítem vyhrát. Bylo na něm znát, že ho asi turnaj moc nebere, respektive jeho průběh, protože mu sealed asi nedopřál takové karty, jaké by rád. To jsem ale před matchem nemohl vědět. První kolo byl opravdový souboj titánů, které trvalo 42 minut. Navzájem jsme si sobě škodili, jak se dalo. Mě velmi pomohl kdo jiný než Královský kuchař, kterého jsem vyložil prakticky jako první kartu v obou kolech, ten mi vygeneroval tolik potřebná KB, nicméně v první hře jsem měl na ruce jen podpůrné bojovníky, žádné bijce. Vít měl silnější bojovníky, podařilo se mu do hry dostat i více předmětů, drtil mě Malomocným goblinem, které mi ničilo Chara-dinovy zplozence ze zóny a další bojovníky. Nakonec mi paradoxně velmi pomohl on sám, kdy mi zabil Velkého hřiba, následně i oba Hřiby a já měl najednou dost karet ve hře na to, aby se Oko pekla stalo opravdu pekelným. Odhodil jsem mu myslím 5 karet. Ve hře měl ještě Turbulenta, který mě brzdil, ale toho jsem dorazil Zu´litovým bleskem. Když jsem mu vyházel stůl a zbavil se Turbulenta, došli mi silnější bojovníci, než měl v tu chvíli on, a Víta jsem tak po dlouhé peripetii přetlačil. Druhé kolo začalo tedy stejně, opět jako první karta šel do hry Kuchař. On tam opět poslal Malomocného goblina a já opět kontroval Okem pekla. Dokonce jsem tuto hru požil Oko dvakrát, kdy jsem si ho Argonem vytáhl zpět. Následně jsem poslal na opuštěné hradby silné bojovníky, kteří minutu před limitem pro mě zajistili výhru, i když jsem musel probít ještě Elixír obrany, který tam vyložil jako poslední kartu a která mi trochu narušila matematiku. Vítům deck byl k jeho smůle velmi postaven na kartách s nekronomií. V prvním kole dokonce hrozilo, že vyhraji na to, že nebude mít co líznout. Tam mu myslím zbyly dvě karty. V druhém kole toho taky hodně odházel. – 2:0

Po nepovedených úvodních kolech jsem přeci jen nedopadl tak špatně.

 

 

Nyní k cenám…

Ráno po turnaji se objevilo haló na FB skupině kvůli rozdělování cen. Předně musím říct, že jejich pohled chápu a rozhodně musím říct, že se to udělat férověji ve smyslu, že hůře umístěný hráč dostane „menší hodnotu“ (ať už je to kombinace jakkýchkoli cen) než ten lépe umístěný. To nepopírám a je to fakt. Na druhou stranu byly ceny (boostery) plně v souladu s popiskem cen, alespoň co do počtu. Nejsem z těch, co by se za kritiku urazil, spíše jsem se pustil do zkoumání, jak celá věc vznikla, a zda byl problém na mé straně.

1)

Moje chyba byla ve smyslu, že jsem použil superlativ, který šel pochopit vícero způsoby. Nevím, jestli jsem psal „zvýšené“ nebo „nadstandardní“ odměny, ale nedošlo mi, že se v různých koutech republiky přerozdělují ceny jinak a je to na organizátorovi. Nadstandardní měla být výše cen oproti „klasice“, kdy je 0,5 boosteru na osobu. Toto však celou dobu v popisku turnaje bylo, čili by se nikdo neměl nad tímto slovíčkařením pozastavovat. Je ale jasné, že hráči, kteří jsou zvyklí na jinou distribuci cen, kde je toto považováno za normu, pak mají jiné představy o „nadstandardu“. Příště tedy budu volit jiná slova, aby nedošlo k těmto situacím.

2)

V cenách však takový disbalance mezi jednotlivými místy být neměl. Jedna příčina byla objektivní, na druhou jsem došel při psaní tohoto článku. Na turnaj dojelo 28 lidí a z toho hned pět, o kterých jsem vůbec nevěděl, že přijedou. Samozřejmě jsem byl mile překvapen, ale chybělo sedm nováčků, pro které byly hlavně ceny na těchto místech určeny. Pokud najednou místo nováčků přijedou ostřílení matadoři, je jasné, že tato místa obsadí oni, a tím pádem daná umístění dostávají úplně jiný rozměr. Druhou věc jsem nevědomky disbalancnul já. Určitě v tom nebyl záměr. Chyba se stala v přepisu, kdy jsem si chystal propozice k turnaji. Do cen pro redraft měla jít 1 R karta pro ně určené místa. Takto je/bylo napsáno na webu, takže pokud by to tak bylo, taky by nebyl absolutně důvod řešit, že ceny byly v nepořádku. Byly by do puntíku tak, jak bylo avizováno. Místo 1 karta jsem si však do vytištěných propozic napsal 1 booster. To ve výsledku znamenalo, že se tam vlastně objevilo 2x vice R karet, než mělo, rozbalilo se pro redraft o pár boosterů navíc, které potom chyběly na klasických místech, kde byly boostery součástí cen. Tímto se disbalance ještě zvětšil. Dále jsem měl za to, že i o U karty bude zájem a budou zajímavé do cen, ale v tomto jsem se asi spletl a hlad je jen po těch vzácných.

 

Kritiku beru, ale příště by bylo fajn se nejdřív zeptat „Proč?“ než hned dělat soudy. Záměr to rozhodně nebyl. Já šel spát s dobrým pocitem, který se mi ráno lehce vytratil. Na druhou stranu se našli i tací, kteří mi sami od sebe napsali, že byl turnaj výborný. Co bylo, bylo, a pokud se mi opět podaří uspořádat turnaj s takto hojnou účastní, budu věnovat rozdělení cen větší pozornost, aby to bylo férovější. Ale vždy se najde nějaký remcal, ať budou ceny jakékoli. Článek bych zakončil citátem:

„Není člověk ten, aby se zavděčil všem“

 

V neposlední řadě se taky sluší poděkovat za pomoc při organizaci Michalu Brůhovi, mojí ženě, která nade mnou stojí a tváří se jak kyselý pomeranč, když toto píšu, a vůbec všem, kteří svou troškou do mlýna přispěli k chodu turnaje.

 

 

Na nějakém dalším turnaji opět na viděnou.


Michal Slivečka (redaktor)
Jednou někdo před 15 lety dotáhl do třídy pár karet Wastelands. Tak mě ta hra chytla, že snad co přestávka, to partie. Sehrál jsem jich stovky. Nyní jsem rád, že se opět mohu vrátit k zápolení s novými edicemi. Jsem ale „stará škola“, mám rád mlátičky mezi bojovníky, které sem tam opepřím boostem nebo kouzlem. Dnešní control balíky mě moc nebaví.