Vítejte u reportu z brněnského Standardu!
Dneska si odpustím nějaké to popisování mých kol, jako tomu bývá obvyklé. Přesto popíši svůj balík, který jsem nejspíše špatně složil resp. vím o dobře 2 kartách, které jsem tam měl mít místo jiných a neměl.
Někteří kafrali nad formátem turnaje, ale absolutně nechápu proč, jelikož Wastelands jsou kreativní hrou a je třeba se umět jednotlivým formátům přizpůsobit. Klasický Standard bývá často, rozhodl jsem se tedy pro variantu bez UR. No jo, ale lidem není po chuti vymýšlet nové konstrukce a překopávat balíky. Asi nejvíce na to chudák doplatil Pepa Lamplota, který byl se svou Pestrobarevnicí natolik sžit, že se nové výzvy zalekl. 🙂 Možná to byla jen smůla, možná tomu osud chtěl, ale do top 4 se neprobojoval. Tímto chci říct, že každý formát i každá verze daného formátu má svoje kouzlo a svůj smysl a komu se to nelíbí, …no a dál to znáte.
Když jsem přemýšlel, co postavím, zkusil jsem něco, co bylo hodně odvážné…no a nakonec i hodně neefektivní. Můj balík by se dal charakterizovat jako Pojďte do mě, ať je po mě! Nakonec teda musím uznat, že vlastně min. na 50% balík fungoval skvěle, protože „po mě“ bylo vždycky. Základem bylo neklást odpor většině soupeřových bojovníků, aby se dostali do hry. Na ty těžké kousky jsem tam měl dost counterů, ale ty jsem chtěl především na něco jiného. Jakmile by se soupeř odvážil strčit nos na hradby a zaútočil, vracel by mu to Lví řev (v případě nouze Rozhodl jsem!). Jako další destruktoři zde byli Dekirdy, Leahův velekněz, Morgan, za určitých okolností se hodil i Krvavý jestřáb. Morganem jsem chtěl protáčet Dekirdy na oběť a zranění hráče za 5 Ž. Tolik asi z hlavních bojovníků. Z magie měla škodit Kletba Ryuků či Morganova kletba a takový nenápadný finišer v podobě Démonických uhlíků. Léčení poté zajišťoval Stínochod přes žetony, Královský kuchař, Víra v Raiu. Nesmělo taktéž chybět Velké sání života. Věděl jsem, že úspěch a neúspěch bude padat s tím, jestli mi soupeř dokáže přerušit dobře zahraný Lví řev nebo ne, popř. jak moc mě dokáže discardovat. Měl jsem na to magii jako Bomtarovo veto, Bomtarův řád, Příliš lásky, Brutalgeddon, Andělský zákrok a další. Takto napsané to možná dává smysl, ale podcenil jsem závažnost situace v tom, že se Wastelands až moc odklonily z řežby na hradbách do controlu a záškodnického řádění v záloze. A možná už velmi klasicky nedošlo kombo, které jsem chtěl zahrát. Výsledek turnaje 0 (-8) hovoří jasně.
Turnaj byl tedy z mého pohledu silně nepodařený, ale chyb jsem se dopustil hned několik. Jelikož nikdo nehrál nějaký agresivní balík na dmg hned od začátku, mohl jsem koketovat s použitím Archaixe, což jsem neudělal. Dále by min. pomohl Bufůx kodex (to bych ho ale musel mít), jelikož jsem nejednu partii prohrál na tom, že měl soupeř na ruce více counterů než já. Dneska už se lidi tak bojí, jestli něco dokáží vyložit na stůl, že mají na ruce jednu kartu, kterou potřebují, a radši hned 2-3 countery na „coby kdyby“. Takto mě přetrumfoval třeba Patrik Janča.
Druhou slabinou balíku, kterou Patrik také využil a pochopil, oč mi jde, bylo ukázání karet na ruce. Přes Meonecha se mi do ruky podíval a když viděl hned 3x Lví řev, zaujal defenzivnější strategii a vymýšlel jiný způsob, jak mě dorazit. Tolikrát na ruce jsem sice Lví řev mít nechtěl, ale co naděláte. Na druhou stranu, kdyby to prošlo hned 3x, byl by to skoro instantní kill soupeře. Tedy první slabinou balíku bylo rychlé rozpoznání, na čem je stavěný, a druhou slabinou bylo, že se dneska aggro styl moc nehraje. Sem tam zaútočil Kurtz, ale jinak nic moc. Když už se útočilo, tak s bojovníky s ÚČ 1 nebo 2, kteří zrovna neměli co na práci.
Jednotlivé partie tedy nemá cenu rozebírat, ale úsměvná věc přeci jen nastala. Když jsem hrál s Lukášem Smejkalem, naše druhá partie skončila ve třetím kole. To sice není až tak neobvyklé, co však neobvyklé je, já jsem vyložil 3 karty a on jich vyložil 18. To je slušný počin. Jak jich tam tolik dokázal dostat? 2x vyložil Silmilská nemluvňata, 3x Husy chaosu, do toho Háj matky země, Černá vdova za nekronomii a další maličkosti. Tomuto se odolat nedalo, navíc mě 2 karty z ruky discardnul, takže nebylo moc o čem. Tímto ale narážím na zmíněné Husy, které se staly nejzmiňovanější kartou celého turnaje a někteří hráči vyloženě spoléhali na to, že jim dojde na úvodní ruku. Ano, mají něco do sebe a v mnoha partiích se to ukázalo.
Abych citoval Jirku Řepeckého, když hrál duel a Vladimírem Hulou. Vlado se vyloženě modlil, aby mu došly Husy na úvodní ruku. Najednou Jirka říká: ,,Dívej, směje se jak …., má je tam“. No a měl je tam. Sic mu nakonec štěstí nepřinesly, tak turnaj byl úplně husobraní. Už je jasné, proč se jejich cena na eshopu změnila.
- Jiří Řepecký
- Martin Krzyywoń
- Vladimír Hula
- Tomáš Kuchta
- Patrik Janča
- Lukáš Smejkal
- Josef Lamplota
- Michal Slivečka
Zde záznam z hry Jirky a Tomáše. Začíná to pozvolna ale ten konec….ten je…epický! Tímto se s vámi loučím a příště asi u reportu z prevka? Kdo ví.
Michal Slivečka (redaktor)
Jednou někdo před 15 lety dotáhl do třídy pár karet Wastelands. Tak mě ta hra chytla, že snad co přestávka, to partie. Sehrál jsem jich stovky. Nyní jsem rád, že se opět mohu vrátit k zápolení s novými edicemi. Jsem ale „stará škola“, mám rád mlátičky mezi bojovníky, které sem tam opepřím boostem nebo kouzlem. Dnešní control balíky mě moc nebaví.