Epizoda 13 – Stíny čekají

 

„Já jsem Rustom,“ představil se náčelník kmene Zoloboo a usmál se. Jeho zuby byly upilované do špičky a v kontrastu s ebenovou kůží mohutného muže svítily jako diamanty v jeskyni. „Bude mi čest s tebou dnes zemřít, kouzelnice.“

„Nemám v úmyslu zemřít,“ odvětila, ačkoliv se chvěla. Lidským úmyslům, byť to jsou Vládci osudu, se bohové smějí. Kdo ví, jestli nad ní Fairlight dávno nezlomil hůl? Možná je jen krysou, kterou osud za pár minut vhodí mezi rozběsněné psy, odkud nebude úniku.

Ale nebude se vzdávat před bojem. Není přece nějaká rozechvělá žába, ale kouzelnice plná sil. V duchu poděkovala Vymítači. Dobře, poslal mě na smrt, ale to se dá pochopit; neznají se a on bojuje o svůj domov. Alespoň jim dal najíst, nechal je chvilku zdřímnout a do čaje jim přimíchal jakési bylinky, které ji osvěžily. Teď se může porvat třeba s celým světem. Tak pojď, Sajonne! Stíny už čekají.

Trochu ji štvalo, že nikde nevidí Pančochu. Samozřejmě že ne; Vládce osudu je schovaný Sheraninými kouzly a čeká na svou příležitost. Ale stejně by se cítila trochu klidněji, kdyby jej měla po boku. Na bojišti se Pančocha mění z naivky oplývajícího trapným humorem v běsnící bestii.

To by se teď hodilo.

Alespoň je tu Rustom. Z obrovitého černocha sálala přes jeho jizvy a četná tetování aura klidu a míru. Nebál se boje, ale ani jej nevyhledával. Věděl, proč bojuje a co riskuje. To se jí líbilo. Kopí v jeho ruce se chvělo magickou energií. Také jeho soukmenovci, asi třicet bojovníků, vypadali jako zdatní válečníci. Vymítač s ní možná neposlal ten nejpočetnější regiment, ale zdaleka ne ten nejslabší. Koneckonců, pokud by je Chara-dinovci smázli prvním útokem, jen těžko by upoutali Sajonnovu pozornost.

 

 

Jeden z Rustomových mužů chytil luk a vypálil do větví nad jejich hlavami. Ozvalo se zachrčení a šustění; dolů spadlo několik listů a pár kapek krve.

„Už o nás ví,“ zamumlal Rustom.

„Možná bychom se měli trochu skrývat,“ řekla Danielle.

„Proč? Chceme, aby o nás věděli.“

„Je to moc nápadné,“ namítla kouzelnice. „Sajonn nemůže být hlupák.“

Přitom si vzpomněla na Harherronovo odhodlání. Kdopak asi byl tenhle nekromant? Co mu temní nabídli, aby jej zkorumpovali? Peníze? Moc? Nebo jen samotné vědění? Nejspíš se to už nikdy nedozví.

„CHARA-DIN!“

Řev zplozenců prořízl vzduch. Vynořili se na pěšině přímo před nimi, chaotický chumel plný vyceněných zubů a drápů připravený roztrhat je na kusy. Danielle se ani nehnula, i když se proti ní rozběhli jako lavina. Musí šetřit silou, dokud se neobjeví Sajonn. A pak jim ukáže, co je zač.

Zolobové se štíty se okamžitě postavili před ni. Byli rychlí, silní a dobře secvičení. Směle by mohli poměřit síly s jakoukoliv vojenskou jednotkou, která kdy pochodovala Městem dobrodruhů.

Zachvěla se, když sebou první řady škubly. Úder zplozenců byl jako rána palicí. Už viděla prvního spolubojovníka, jemuž vyrvali štít z rukou. Vystříkla krev a jeho hlava si naposledy prohlédla zemi z dvoumetrové výšky, než jako shnilé jablko spadla zpátky do rozběsněného davu.

Sakra, kde je ten černokněžník?

Zplozenců začalo přibývat, najednou se hemžili, kam jen dohlédla. Zolobové kolem ní utvořili sevřenou formaci a štít na štít statečně vzdorovali jejich tlaku. Přesto si všímala, že postupně, jeden po druhém, padají. Tamten zkušený válečník podcenil ránu tlapou, která mu rozbila štít vejpůl. Než stihl couvnout, čísi křivé fialové prsty jej stáhly s sebou do davu zplozenců. Poslední, co uviděla, byl výraz hrůzy v jeho očích.

Už nemůže čekat moc dlouho. Jinak zemře dřív, než se s nekromantem utká.

Zašeptala první zaklínadlo.

Kde je?

Pančocha se poškrábal. Jako úkryt mu Vymítač vybral husté křovisko na úpatí kopce. Dobře tak viděl formaci Zolobů i hordu, která je obklopila. Škoda všech těch komárů, kteří kolem něj bzučeli, jinak by se na mu na nekromanta čekalo mnohem pohodlněji.

Zamračil se. První Sheranini obránci už leží v krvi na zemi, a Sajonn nikde. Zato další zplozenci. Stále víc.

Pavoučí královna s Vymítačem předpokládali, že se Chara-dinův Vládce osudu ukáže rychle. Nevšiml si snad Fairlightovy kouzelnice? Vždyť už dokonce čaruje! Pančocha zahlédl tři zplozence, kteří z ničeho nic vzpláli jako hromada troudu a s řevem utekli.

Náhle uslyšel vřískání. To je Sheranin obranný drak! Varuje všechny, že se něco nezdařilo. Sajonn se neukázal. Nevadí. Zolobové také zaslechli znamení, protože se začali poslušně stahovat.

Země se za jejich zády roztřásla a začala pukat.

Pančocha ihned pochopil, co se stalo. Vulkanická energie. Odřezávají jim cestu! Ale to znamená…

„Ty jsi Pančocha,“ ozval se za ním hlas, těžký a dusivý jako popel z hromadného hrobu.

Ani se nemusel otáčet, jen tasil.

„A tobě říkají Nespoutaný Sajonn,“ odpověděl.

 

Příběh pro Vás píše Marek Dvořák.
Nejedná se o oficiální příběh autorů hry.