Epizoda 4 – K řece

 

Po prvním dnu putování se utábořili v malé jeskyni mezi skalami. Harherron umetl zemi a z listí připravil lůžka, na která položil deky. Pobrukoval si přitom nějakou písničku a vůbec nevypadal jako člověk, který se chystá proběhnout skrz nepřátelské území. Spíš jako spokojený výletník. Pančocha vytáhl z tlumoku sušené králičí maso a rozdal je. Danielle se do něj s chutí pustila. Není to sice kaviár nebo na sádle smažený volský jazýček, ale hlad zažene spolehlivě.

„Dneska se musíme dobře vyspat,“ řekl Pančocha. „Zítra překročíme řeku Jenišej, a nastane možná nejtěžší část našeho putování. Musíme se proplížit kolem Zemí temnoty, kde se to bude Chara-dinovými špehy jen hemžit. Vlastně se trochu divím, že jsme dosud na žádného nenarazili.“

Ani nestihl doříct větu, a Harherron něco zaslechl. Hbitě vyskočil a úzkou mezírkou mezi kamennými bloky vykoukl ven. „Dávej pozor, co si přeješ,“ zašeptal. „Už jdou.“

„Kolik?“ zeptal se Pančocha a opatrně vstal, ruka na jílci meče.

„Je jich celá horda,“ Harherron téměř nedýchal. „Jsou od nás nejdále půl míle. Samí Chara-dinovi zplozenci. Kam ti bastardi míří?“

„K městu, kam jinam,“ zavrčel Pančocha. „Měli bychom je pobít.“

„Šílenství,“ ohodnotil jeho nápad Harherron. „Je jich příliš mnoho. Nikdo z nás by už nespatřil svítání… Raio, to snad ne. Obrátili se a jdou směrem k nám! Snad nás nezahlédli?“

Danielle si opatrně stoupla za oba bojovníky a snažila se přes jejich mohutná záda něco spatřit, ale bylo to marné. „Schovej se!“ sykl na ni Pančocha.

„Taky se chci podívat!“ sevřela ruce v pěst.

„Buďte oba zticha, vy hlupáci! Raio, oni o nás snad vědí!“ zaklel Harherron.

Za nimi se ozvalo škodolibé zachechtání a Pančocha rázem pochopil, co se děje. V piruetě tasil dýku a mrštil jí někam za sebe. Čepel proletěla jeskyní a narazila do něčeho měkkého, něčeho, co po jejím dopadu zabublalo…

Danielle se otočila a spatřila zvláštního tvora. Malý, fialový skřítek ověšený zlatými náramky, řetízky a prsteny těžce sípal. Z hubeného hrudníku mu trčel Pančochův meč. Chrčel a z úst mu kapala krev.

„Cos to udělal?“ vyvřískla čarodějka. „Tys ho zabil!“

„Buď zticha, huso! Víš, kdo to je?“ odsekl Pančocha. „To je…“

„Je to živý tvor! A tys ho jen tak zabil! Zbláznil ses snad, ty odporný řezníku?“ chtěla říct ještě něco, ale skřítek vycenil své nabroušené špičáky a hlasitě zaječel. Jeho hlas byl tak silný, že se jeskyně zatřásla v základech.

Muselo jej být slyšet na míle daleko.

„To je prokletý šotek, ty pitomá náno! Celou dobu jsme si jej nesli v tlumoku! Aby jej ďas spral, čarodějníka!“ vyjel Pančocha. Přiskočil k šotkovi, vytáhl z něj svůj meč a krátkým sekem mu uťal hlavu. Ještě když se koulela na podlaze, měla ve tváři zlomyslný výraz.

„Běží k nám!“ zařval Harherron. „Musíme utéct!“

Pančocha si přehodil tlumok přes záda a vrhl lítostivý pohled na rozestlané deky a sušené maso. Mít aspoň deset vteřin čas, vzal by si všechno s sebou. Ale nemají ani jedinou…

Vyběhli ven. „K řece!“ velel Pančocha. „Smyje naše stopy, můžeme se u ní schovat. Prchejte, nebo nás zabijí všechny!“

Skály kolem nich natahovaly v podvečerním šeru své stíny jako nějaké nestvůrné pařáty. Danielle tlouklo srdce strachem. Byla zkušená kouzelnice, již několikrát se v žáru bitvy osvědčila, ale tenhle zběsilý hon provázený nasládlým pachem smrti ji děsil. Na prvního Chara-dinova zplozence narazili v první zatáčce. Harherron jej přesekl napůl jako špalek. Hustá, téměř černá krev mu vycákla na obličej. Do cesty jim vskočili další dva. Harherron prvního z nich nakopl takovou silou, až stvůra narazila do skály a zlomila si vaz. Druhému přeťal Pančocha krční tepnu. Zemřel dřív, než jeho tělo dopadlo na zem.

Vzduch prořízl nelidský výkřik. Danielle se zhroutila na kolena a zacpala si uši; Harherron se válel po zemi, tloukl pěstmi do písku a řval bolestí. Jen Pančocha vypadal, že té hrůze odolává. Nohy se mu podlomily, ale zapřel se o meč.

„To jsou děsiví zplozenci. Přivolávají své bratry,“ odtušil tak chladně, jako by se ho to ani netýkalo.

Harherron se vrávoravě postavil. „Radši Ziránské mučení než se jim dostat do spár,“ zachrčel. „Utíkejme!“

 

Pokračování příště..

 

Příběh pro Vás píše Marek Dvořák.
Nejedná se o oficiální příběh autorů hry.