REPORT: Preview turnaj Legend – 12.1.2019 (Napajedla)

Všichni jsme čekali a taky jsme se všichni dočkali. Čekání bylo cítit napříč celou republikou, což vyústilo v zatím rekordní účast třiceti hráčů na prevku v Napajedlích. Start nové sezóny tedy nemohl začít lépe.

Tento turnaj se nesl ve formátu Sealed. Mnoho hráčů bylo v očekávání, jak dobře nebo špatně budou Legendy v tomto formátu hratelné. Možná někomu nebyl Sealed po chuti, neboť přeci jen někdo rozbalil lepší karty a někdo horší, ale co jsem měl možnost sledovat utkání jiných hráčů, o zajímavost, nečekané zvraty a neuvěřitelné komba nebylo nouze. Vzhledem k nevyváženosti této edice byla preference bohů, které mají více C a U karet, velmi patrná. To ale nijak neubíralo na kvalitě turnaje. S velkou pravděpodobností by tak totiž turnaj dopadl i v jakémkoli jiném formátu, ti nejlepší hráči se umístili na předních pozicích a určitě neměli ten nejlepší deck daného dne. Jen málokdo asi mohl opravdu říct, že mu došly tak špatné karty, že se s nimi hrát vůbec nedalo.

Jak turnaj probíhal?

 

 

Asi takto. Kapacita herny se prakticky naplnila. Už když se do dveří hrnul dvacátý, dvaadvacátý člověk, tvořil se Laďovi úsměv na rtech (on to neví, ale je to tak 🙂 ). Ale že jich přijede třicet? To nečekal ani on. Ne že by mu to ale nějak zvlášť vadilo. Spíše tento fakt zmiňuji proto, že i díky tomu došlo k pochopitelným organizačním prostojům a někteří se do postelí dostali až hodně pozdě večer. Celkový dobrý pocit z turnaje to ale pokazit nemohlo.

Přijeli velezkušení matadoři, ale co je možná ještě důležitější, na turnaji se objevily i nové tváře. To svědčí o stále se rozrůstající komunitě hráčů Wastelands. Tímto děkuji všem, kteří se věnují novým a začínajícím hráčům.

Vytoužený pokyn k rozbalení boosterů nakonec přeci jen přišel. Kdekomu se už třepaly ruce. Anebo to bylo z nedostatku nikotinu? To je jedno. První rozbalený booster a první reakce na sebe nenechaly dlouho čekat. Samozřejmě se každý díval na R karty, které mu došly, jelikož jich mohl mít v balíku max. 6 a na rovinu, některá Rka jsou skoro pro tento formát turnaje nepoužitelná, jiná naopak velmi. Najednou se místností začaly ozývat nářky a pláč, jak je to celé nah..no. Ale znáte to. Nikdy nebudete říkat, že máte ty nejlepší karty. Vždy budete říkat, jak vám karty nedošly, a pak mít lepší pocit z toho, že s nimi něco uhrajete, než opačně. Následoval druhý a třetí booster s podobnými reakcemi, pak čas na poskládání herního balíku. Myslím, že moje reakce z došlých karet je všeříkající.

 

 

První kolo a šlo se na věc. A hned po tomto kole byl patrný jeden fakt. Na turnaji se odehrálo až nečekaně mnoho remíz. Jestli to bylo do určité míry dáno neznalostí karet, nevím. Za mě však mohu říct, že jsme hru nijak nezdržovali a i já hned první match uhrál na remízu.

Protože na turnaji bylo tolik hráčů a ještě více duelů, nebylo v lidských silách sledovat vše, kde se co šustne nebo stane. Dovolím si tedy pokračovat čistě z mého pohledu, jak se mi dařilo/nedařilo.

 

V prvním kole jsem dostal nalosovaného Pavla Hoňku. Ono to je docela náhoda, protože se novodobého turnaje zúčastnil vůbec poprvé, jel se mnou v autě a říkal, že ty karty moc nestudoval, jen tak „by vočko“. Před samotným zápasem mu říkám, že to proti nováčkům hrát neumím. Umím to proti lidem zhruba na stejné průměrné úrovni jako já, ale neumím to proti nováčkům a samozřejmě proti profíkům. Zahájili jsme tedy první kolo, které se pro mě hned ze začátku nevyvíjelo dobře. Pavlovi se totiž podařilo vyložit Kejklíře a než jsem se ho dokázal zbavit, měl v zásobě armádu žetonů, které mu vygenerovaly tolik KB, že si mohl dovolit vyložit více karet než já, a v kombinaci s jeho Potopenou truhlou nakonec vyhrál. Druhé kolo jsem naopak začínal já. Začátek se nesl v jiném gardu. Sice jsem neměl bůhvíjakou převahu, ale dařilo se mi Pavla nepustit do hry natolik, aby získal převahu on. Pošetřil jsem pár KB a pokud si dobře pamatuji, nakonec mi hru vyhráli dva Supové na hradbách. Pustili jsme se do třetí a rozhodující hry. Jak už jsem ale zmínil předešle, uhráli jsme to na remízu. I průběh třetí hry byl velmi vyrovnaný, takže pro oba spravedlivá remíza.

Po lehkém zklamání (ano Pavle, věřil jsem si na tebe 😀 ), se rozlosovalo druhé kolo. Každý mohl narazit prakticky na kohokoli, protože remíz bylo opravdu hodně. Já narazil na Rosťu Kreisingera.

 

 

S Rosťou jsem už kdysi hrál a věděl jsem, že to s ním nebude lehké utkání. No vlastně ono to lehké utkání bylo, ale pro něj. Prakticky od první karty měl navrch. Ne však tím, co reálně leželo na stole, ale herním skillem. Je to nesrovnatelné. I když jsem od posledního turnaje udělal krok vpřed, ještě musím pohopsat pár kilometrů, než porazím Rosťu. Už si přesně nepamatuji ten okamžik, kdy definitivně převážil misku vah ve svůj prospěch v obou hrách, ale za to mi v hlavně utkvělo něco jiného. Sice začátky jeho kol trvají o poznání déle, kdy promýšlí strategii, ale pak to stojí za to…a to i za předpokladu, že to dle svých slov podělal. Já jsem prohrál v podstatě v okamžiku, kdy jsem se proti němu posadil, a to z jednoho prostého důvodu. Tak moc jsem se soustředil na jeho hru, až jsem vypustil hru svou, udělal pár chyb, a pozdě si uvědomil pár efektů či komb, které jsem mohl udělat. Sice by to porážku asi jen oddálilo, ale i tak to svědčilo o mé nesoustředěnosti. Rosťa má však takový přehled o hře, že nejenom že se soustředí na hru svou, ale perfektně čte i hru soupeře, a to dokonce tak dobře, že mi byl schopen ještě po ukončení zápasu sdělit, kde a jaké chyby jsem udělal. Některých jsem si vědom byl, ale našel i takové, které mi hlavou ani neproběhly. Za tento herní přehled a hlavně za to, že vám sdělí, kde a jaké děláte chyby, má můj obdiv.

 

Třetí kolo mě svedlo do bitvy s Kubou Sucháčkem, se kterým jsem taky nikdy nehrál. Prý byl den před tím na chlastačce a naspal tři hodiny, ale aspoň byl oproti mě pěkně „rozjetý“ a opravdu to rozjel ve velkém stylu. Donutil mě k obraně, ale takové té progresivní obraně, kdy se sice bráníte, ale stačí jedno kombo. jedna/dvě dobré karty a jste zpět ve hře. To se nakonec stalo. Měl jsem na hradbách jednoho bojovníka, toho jsem naoko stáhl. On šel do mě ve svém kole plným útokem a můj zahraný Lví řev mu hru prohrál. Druhé kolo začal on a hned se mu podařil vyložit Nevěstinec i Město čistých duší. Věděl jsem, že pokud se toho nezbavím, prohraju. Nakonec se mi to přeci jen podařilo hned za 2 kola. Kuba měl na hradbách jednoho bojovníka, do kterého jsem šel nějakým chcípákem, ale Energoblepta s posíleným Supem se postarali o budovy. Od té doby jsem začal tlačit já a vybojoval druhou výhru.

 

 

Následoval match s Pavlem Křížem. Bohužel ten se mi vytratil z hlavy úplně a vzhledem k uzávěrce tohoto článku už jsem na něj nesehnal včas kontakt. Navíc, jak jsem zjistil, mnoho lidí si ty zápasy moc nepamatuje. Odehrálo se toho fakt kvanta. Jediné, co si z toho duelu pamatuji, je, že jsem první hru vyhrál díky Zvukům chaosu, které ho hned ze začátku discardly. Dobrý pocit z první hry jsem ale nepotvrdil. Další dvě hry jsem zůstal v obou případech v lehké defenzivě. Sice ne o parník, jako třeba s Rosťou, ale následné dva duely jsem těsně prohrál.

 

Zápas s Ladislavem Jůnem byl pro mě neznámou. Střetli jsme se poprvé a nikdy jsem ho neviděl hrát. Jelikož měl na svém kontě jak výhry tak prohry, zápas mohl dopadnout jakkoli. Určitě jsem ale nečekal, že jeho průběh nabere takový spád. V první hře to byla zpočátku očekávaná přetahovaná. Obyčejné herní kombinace s bojovníky, discardem, sem tam vize. Poté se však něco zlomilo (už nevím co) a dosáhl jsem toho, že měl jen pár bojovníků v záloze. Měl tam sice od začátku kola Vejcoroda a generoval si díky tomu dost KB, ale ani tak mu to nestačilo. Dostal jsem ho do situace, kdy měl nějakých 12 Ž a prakticky nechráněné hradby. Poslal jsem tam Supa s žetony síly, Silmilského kapitána a Energobleptu. Jejich společný útok dokonal dílo zkázy. Pamatuji si, že jsem musel zahrát ještě nějaké dobré kombo, nejspíše dva Ziránské stařešiny jsem vyložil na začátku kola. Za to začátek druhé sady si pamatuji dokonale, protože ten rozhodl celou hru. Laďa pak sice statečné bojoval, ale pokud bych tuto hru prohrál, sám bych si musel nafackovat. Začínal s pěti kartami, dobral si šestou a buď něco vyložil, díky čemuž si líznul další kartu, nebo nevyložil nic. Já měl od počátku na ruce Zvuky chaosu a čekal jsem na své druhé kolo. To přišlo a Laďa musel zahodit hned pět karet ze sedmi. Tento okamžik byl klíčový, což si uvědomoval i on. Přemýšlel, jestli to zabalí rovnou, ale nakonec statečně vzdoroval. Měl to však více než těžké a já rychle vyhrál. Zde svou úlohu sehrála i náhoda, protože jsem za celý turnaj (skoro 20 duelů) měl Zvuky na ruce jen čtyřikrát a u něj to zrovna vyšlo v ten pro mě nejlepší okamžik.

 

 

Po docela dobrých pěti kolech mě čekalo šesté. Určitě jsem chtěl vyhrát, protože končit se má vždycky výhrou, i kdyby člověk předtím prohrál kde co. Hrál jsem s Karlem Malým a celý zápas byl docela nešťastný, alespoň z mého pohledu. Nikoli proto, že jsem nakonec prohrál 2:0, ale první hra byla někdy od třetího či čtvrtého kola poznamenána faktem, že jsem zahrál Gaddarovo ultimátum na jeho Zemi temnoty. Jasně, to dle pravidel nelze, je to zóna, ale neuvědomil jsem si to ani já a ani on. Hráli jsme tak další dvě kola a když měla jít zóna díky žetonům rozpadu pryč ze hry, řešili jsme, jestli ještě stihne vyložit do zálohy zplozence nebo ne. Zeptali jsme se na to Jirky Řepeckého a ten nám sdělil, že jsme to takto vůbec neměli zahrát. Aby hra pokračovala fér, byl jsem pro vyřešení situace tak, že zóna půjde pryč ze hry, ale ať si zplozence do zálohy vyloží, což se samozřejmě zase nelíbilo Karlovi, ale jak jinak by to mělo být fér, když si toto pravidlo neuvědomil ani on sám? Nakonec jsem ustoupil, zónu jsem mu tam nechal, ale v podstatě přišel o komplet celý efekt Gaddarova ultimáta, a protože jsem zónu měl v balíku taky, mohla hra vypadat zcela jinak. Následně tato partie nabrala zcela očekávaný směr a já prohrál. V další hře už to bylo o poznání vyrovnanější. Dokonce se mi chvíli zdálo, že mám navrch, v klíčový okamžik mi ale nedošly dvě karty, které jsem potřeboval. Mě docela držel nad vodou Vykradač hrobů. V jednu chvíli měl Karel dokonce snad jen 5 nebo 7 životů. V mém kole jsem ho chtěl svými bojovníky dorazit, bohužel jsem si neuvědomil, že je ve hře síťka, a i když jsem měl dorážecí kouzla, kterými bych vyhrál, správně mě opravil v mém pochybení, že to zahrát nemůžu, protože už jsem dvě karty vyložil. Tím ale zjistil, co jsem proti němu chtěl zahrát, a pak obětoval pár svých bojovníků přes kapitána a vyléčil se tím na hranici, kterou jsem už nebyl schopen sundat dolů. Následně se projevil efekt jeho Ziránského stařešiny, kterého jsem mu v záloze nechal až příliš dlouho. Co nakonec vyhrálo? KB. Měl jich opravdu hodně. A co je nejlepší vyložit, když máte hodně KB? Zelenáče. Tomuto tlaku už se nedalo čelit a vyhrál tak i druhou hru. Nechci, aby tyto řádky vyzněly, že se snad obhajuji nebo si stěžuji, ale jen popisuji holý fakt. Jak by dopadla první hra bez oné zóny? Kdo ví, ale druhou hru vyhrál zcela zaslouženě a tudíž mu patří gratulace. I když jsem se nechtěl loučit prohrou, stalo se.

 

Byl to určitě ojedinělý a hlavně povedený turnaj se skvělou atmosférou. A jak už někdo poznamenal na FB stránce, snad se tolik hráčů nesjelo v tomto roce naposled. 9. 3. vás všechny rád uvítám na turnaji v Brně, kde lze očekávat opět počet hráčů okolo třiceti.

 

Místo, kam se chodilo hodně lidí dívat a pár momentek.

 

 

 

 

 

A kdože to nakonec vyhrál zcela překvapivě? Mnozí z vás už viděli, ale přeci jen…

 

 

Gratulace a ať si ty Legendy tento rok užijeme.

 


Michal Slivečka (šéfredaktor)
Jednou někdo před 15 lety dotáhl do třídy pár karet Wastelands. Tak mě ta hra chytla, že snad co přestávka, to partie. Sehrál jsem jich stovky. Nyní jsem rád, že se opět mohu vrátit k zápolení s novými edicemi. Jsem ale „stará škola“, mám rád mlátičky mezi bojovníky, které sem tam opepřím boostem nebo kouzlem. Dnešní control balíky mě moc nebaví.