PŘÍBĚH: Město dobrodruhů – Smyčka se stahuje (S01E05)

Epizoda 5 – Smyčka se stahuje

 

Smyčka se neodvratně stahovala.

Pančocha už dávno tušil, že jsou v obklíčení. Slyšel Chara-Dinovy služebníky, jak lomozí všude kolem nich. Naproti, na druhém břehu řeky, se jich musely ukrývat desítky. Podle vzteklého řevu se je část zplozenců snažila oběhnout a odříznout jim cestu.

Jenišej obrůstala hustá křoviska. Kolem hubených, křivých vrb a statných topolů, jež lemovaly břeh, se shlukovaly trsy rákosů a orobinců, které postupně přecházely v blatouchy, kosatce a lekníny.

„Zkusíme se jim schovat,“ sykl Harherron. Stejně jako jeho společník, i on si uvědomoval, že čas úprku skončil. Už nemají kam.

V mlází před nimi něco zašustilo a Pančocha varovně zvedl ruku. Nedbal na rámusení pronásledovatelů, kteří se hnali za nimi, lehkými kroky přicupkal až ke stěně z vegetace a opatrně rozhrnul stonky. Náhle tasil meč a zmizel v zeleni.

Harherron se vrhl za ním.

Málem narazil do obrovské fialové hromady hmoty, která právě vyrvala Pančochovi meč z ruky, jako by byl párátko, a odhodila jej někam za sebe. Raiův šampion se zvedal z bahna a bolestivě supěl, držel se přitom za žebra.

 

 

„Svalnatý zplozenec!“ zaklel Harherron a jen tak tak se skrčil před letící pěstí o velikosti lidské hlavy. Pančocha nejistě vstal. Nohy se mu třásly a bylo vidět, že nemá daleko do mdlob.

Stvůra si jej nevšímala, zajímal ji lesk Harherronova meče. Opatrně kroužila kolem vládce osudu, který si ji konečně mohl prohlédnout. Zplozenec měřil více než tři metry, z hlavy mu rostly zakřivené rohy a tlamu měl plnou ostrých zubů. Záda i paže mu pokrývaly ostré kostěné výrůstky. Harherron si všiml, že mu z jazyka odkapává krev, a zachvěl se. Který nešťastník skončil v žaludku té nečisté bestie…?

Za zády se mu objevila Danielle. Rychle jí došlo, co se děje, a uskočila zpátky do zeleně dřív, než si jí zplozenec mohl všimnout. Aspoň má rozum, když už ne odvahu.

Teď jej rychle vyřídit. Dřív, než je zavětří psi, ženoucí se po jejich stopě.

Přehodil si meč z ruky do ruky a naznačil výpad. Tvor zavrčel a trochu se stáhnul. Ten už někdy ochutnal železo, to je jasné. Harherron bude muset být opatrný. Být tu tak Cyron! Raiův andělský vyvolený by bitvu rychle otočil v jejich prospěch.

 

 

Zplozenec vyvřískl a vrhl se na něj. Vládce osudu odskočil a prudce bodl do hrudníku. Zrůdě se z mordy vyvalila krev, ale udržela se na nohách, vytrhla si meč z těla a zahodila jej. Pak upřela rudé oči na šermíře a jazykem přejela tlusté pysky. Už se těšila na večeři.

Harherron zbledl a začal pomalu couvat. Tvor jej beze spěchu následoval.

Bojovník náhle uklouzl v bahně a spadl rovnou na záda. Už cítil, jak se mu do hrdla boří hnijící špičáky, jak mu kůži drásají pařáty a zarývají se mu až do masa…

Uslyšel zachroptění.

Pančocha skočil té bestii rovnou za záda, svalnatou paži ovinul kolem hrdla, nohama sevřel zplozencův trup a začal jej škrtit. Na čele mu vyskočila žíla a z vlasů se řinul pot.

Harherron mu chtěl pomoct, rozběhnout se k němu, ale v kaluži mu podjely nohy a obličejem se rozpleskl o mokrou hlínu.

Pančocha mačkal zplozencův krk, zatímco se tvor zmítal a snažil se ho setřást. Obyčejného smrtelníka by odhodil jako mouchu, ale Raiův vládce osudu nebyl pouhý člověk. Netvor byl navíc zraněný a rána na prsou stále krvácela.

 

 

Náhle jeho odpor ochabl. Pančocha z posledních sil utáhl svoje sevření a cítil, jak se tělo pod ním hroutí, jako panenka bez vlastní vůle. Seskočil z padajícího zplozence, Harherron mu už házel svůj meč. Obratně jej chytil a prohnal nestvůře mezi očima.

„Ale, ty už jsi tady?“ zeptal se ironicky Danielle, která se vyloupla za Harherronem.

Zlobně po něm blýskla očima, ale nic neřekla.

„Co tady ten parchant dělal? Po nás nešel,“ uvažoval Harherron. Pančocha ukázal k břehu. Kotvil u něj malý, z klády po domácku vyřezaný člun.

Z jeho majitele zbývala jen v lokti utržená, okousaná ruka, kterou už začali ochutnávat raci.

„No, tenhle už si moc rybaření neužije,“ konstatoval Harherron.

Někde kousek od nich se ozval hluboký hrdelní výkřik, kterému po proudu řeky odpověděl další chrčivý hlas.

„Už nás skoro mají,“ zaklel Pančocha a masíroval si bok, který jej po opadnutí bitevního žáru začal nepříjemně bolet. Sotva dýchal. „Nejspíš mi ten parchant zlámal obratle…,“ skuhral.

„Do člunu!“ zavelel Harherron. „Pokusíme se proplout. Jinou šanci nemáme!“

Pančocha se skutálel na palubu, Danielle elegantně naskočila hned za ním. Harherron hodil dovnitř obě zbraně, zapřel se do zádi, šťouchl loďku na hladinu a odrazil ji od břehu. Ležela v ní dvě pádla, jednoho se chopil a druhé strčil do rukou kouzelnici. Zamračila se, ale okamžitě je ponořila do vody a zabrala ze všech sil. Není čas se hádat, kdo je vznešený aristokrat a kdo hrubá síla.

„Musíme plout uprostřed,“ sípal Pančocha. „Dokud nedoplujeme k brodu, jsme v bezpečí. Nemají luky, kuše ani čaroděje.“

Břehy kolem nich se hemžily životem. Mezi rákosím se míhaly černé stíny. Cítili pohled desítek očí, které je sledovaly.

Raio, pokud se dočkám rána, budu tě velebit každou vteřinou života.

 

 

Pokračování příště..

 

Příběh pro Vás píše Marek Dvořák.
Nejedná se o oficiální příběh autorů hry.

Komentáře